by

Hudba: Roman Luňák, text: Hana Roháčová

Kolena jsme tenkrát měli odřený
a pevnou víru, že nás nic na světě nezmění,
a život lákal, jak tobogán.

Lehce dávali jsme sliby na věky,
a žádnej plán se nezdál být pro nás dost veliký,
až z toho svírá, když vzpomínám.

Ref:
Vítr měl víc než tisíc vůní, když nám hrál do spání,
a ráno, hřálo nás slibem nových písní a nových setkání.

Říkali nám tenkrát, že jsme zkažení,
a že nám život naše líné kůže vyčiní,
a vybrousí nás k svýmu obrazu.

Možná se to stalo tak, jak říkali,
nevím jen, jestli jsme tím vůbec něco získali,
zda máme více a jsme bez kazů.

Ref:

Nezbýval čas, ptát se dvakrát, co se nesmí,
nejsladší chuť v sáčku zakázaných třešní,
když nemůžu spát, tak dál se musím ptát,
zda nechtěli jsme tenkrát přece něco víc.
Vítr když láme se v křídlech okenic,
tak zvu ho dál a hledám tu vůni a on mi už nemá co říct.

Ref: 2x