by

Takže zase jsem blázen,
že se nemůžu smát
chodci, který pad na zem
a sám nemůže vstát.
Dneska byla noc krátká,
láska mizí jak pára,
raděj zmizím i já,
neboj, zavřu si vrátka.

Je to podivný příběh,
který píšem my dva,
řekli o sto let dříve,
život neuvadá.
A tak začnem psát básně,
každý sám a po svém,
tak se zbavíme krásně
svýho okouzlení…