Hudba: Zdeněk Svoboda, Text: Roman Luňák

Půjdeme dál, krok za krokem jarním ránem,
až do těch míst, kde vzpomínky řeknou, vždyť stárnem.

Půjdem až tam, kde z pod pražců tráva si zpívá,
a ten známej kout řekne nám, vždyť už se stmívá.

Ref:
Teď chvíli se zastav a dívej,
a možná uvidíš až na kraj dnů,
ve kterých byla jsi se mnou
a já zas splnil ti moc hezkejch snů.

Měla jsi pro mě svou krásu
a já zas pro tebe prostřený stůl,
zbyla mi vůně s tvých vlasů
a já zas zůstal sám, jak v plotě kůl.

Ve hvězdách číst budem jak v dlaních, co přijde dál
a nocí náš smích ozve se stejně, jak dřív se smál.

Za štěstím jít a o lásce snít, to bych si přál,
a zas do těch míst, kde řek bych ti: postůj, pak vejdi dál.

Ref:

Hudba a text: Roman Luňák

Teď sním o tom, kde a s kým jsem býval tolikrát,
noty na linkách se hádaj.
Já vím, že čas letí jako vítr, chce se rvát,
teď na někom mi záleží.

Snad mám, právo na to říct: teď díky právě vám,
tak díky díky díky,
jako dřív na pár slov si zajdem s partou známých sem k nám.

Ref:
Tak zdvihnem všichni sklenku,
z kruhu rukou utvoříme
zázračný světadíl jen náš.
A na zdařbůh si vyjdem světem,
jak opuštěnou ulicí,
a věřte mi, pak bude fajn i vám.

Proč sám sobě namlouvám, že přátelství jsou pryč,
je to zdání, které bolí.
Čas jde dál, jsou tu lidé, plný měšec radostí,
i teď na někom mi záleží.

Ref:

Hudba a text: Roman Luňák

Snad nám zítra pomohou
křídla ptáků s jarní oblohou
pozametat zbylý zimní sníh.

Vítr vdechne vůni do strání,
tání řeky pohání,
na lukách je slyšet dětskej smích.

S pavučinou si pohrává,
krásná jarní nálada,
máj podává šaty svatební.

Plnou náruč květů jív,
den si s ránem trochu zív,
vzpomínky se hlavou prohání.

Ref:
Tak se mi vdává má víla Daniela,
od první třídy jsem ji znal, Daniela,
a v šatech je teď celá bílá,
čas běží dál.

Jako tenkrát zpívám si dnes rád,
že začínaly lípy hřát,
ty oblékla sis šaty jako sníh.

Dlouhý závoj svatební,
drobné krůčky víly chodbou zní,
venku čeká kočár s koňským spřežením.

Já neměl sílu přijít dřív,
a tak smířen s tím, že odjíždíš,
odešel jsem cestou jedinou.

Chodil hlínou oranic,
hrál si s dětmi bez čepic,
dál se toulal prázdnou krajinou.

Ref:

Hudba: Roman Luňák, text: Hana Roháčová

Kolena jsme tenkrát měli odřený
a pevnou víru, že nás nic na světě nezmění,
a život lákal, jak tobogán.

Lehce dávali jsme sliby na věky,
a žádnej plán se nezdál být pro nás dost veliký,
až z toho svírá, když vzpomínám.

Ref:
Vítr měl víc než tisíc vůní, když nám hrál do spání,
a ráno, hřálo nás slibem nových písní a nových setkání.

Říkali nám tenkrát, že jsme zkažení,
a že nám život naše líné kůže vyčiní,
a vybrousí nás k svýmu obrazu.

Možná se to stalo tak, jak říkali,
nevím jen, jestli jsme tím vůbec něco získali,
zda máme více a jsme bez kazů.

Ref:

Nezbýval čas, ptát se dvakrát, co se nesmí,
nejsladší chuť v sáčku zakázaných třešní,
když nemůžu spát, tak dál se musím ptát,
zda nechtěli jsme tenkrát přece něco víc.
Vítr když láme se v křídlech okenic,
tak zvu ho dál a hledám tu vůni a on mi už nemá co říct.

Ref: 2x

Hudba a text: Roman Luňák

Mám boty toulavý, pánem mým je každý den,
já vím, že ten kdo mi dává sílu mít rád je každý ráno.
S ním já se probouzím,
zívnu a pak říkám vítej mezi nás,
vždyť každý den začíná ránem, začíná ránem.

Ref:
Po ránu vstát, k večeru spát,
do pohádek jenom očkem nakouknout,
pak přání si přát, něco nechat si zdát,
za svítání všechno kolem rozesmát.

Den, když se unaví,
s tichou písní odchází, jde spát,
aby ráno opět novou vůní opil nás, rozesmál,
starosti z nás deštěm splách,
sluncem hřál, větrem učesal, mlhou zakryl špatnou tvář.

Ref:

Přichází k nám po špičkách ráno,
s ním úsměv a radost
a záhy i starost,
co den zase přinese nám…

Přichází k nám po špičkách ráno…