by

Hudba i text: Vladimír Hermann

Zase někdo zvoní, zase někdo šeptá,
po ulicích honí vítr vlastní stín.
A zbývá tak málo, tak málo si říct:
miluji tě drahá, miluji tě čím dál tím víc.

A ti blázni co milujou, neslyší nic,
pak projdou tou bránou, kde lásky je víc.
A všechno, kam pohlédnou, tvar srdce má,
tam básně se píšou, tam bláznů je ráj.
Opilý z lásky si lžou,
že oni jsou v cajku a ti druzí se rvou, ou.

Na konci zůstalo léto a podzim se blíží jen tak.
Napadlý listí známkou je: odejde láska do háje,
a prvním sněhem zavátý zůstanou hříchy.
To na vlastní kůži pocítíš růži,
ani tak vůni, jako spíš její trn.